pondělí 19. března 2018

Recenze: Dcera krále močálů


Název: Dcera krále močálů
Originální název: The Marsh King's Daughter
Autor: Karen Dionne
Rok vydání v ČR: 2017
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 248

Když jsem se rozhodovala, co budu po zkouškách číst za knihu, tak padla volba na Dceru krále močálů od nakladatelství Slovart. Jednak proto, že jsem už dlouho nečetla žádný thriller, ale také proto, že mi v knihovně ležela už celkem dlouho.



"Jacob Holbrook uprchl z vězení. Král močálů. Můj otec. A já jsem ta, kdo ho do vězení dostal."

Dokážete si představit, jaké by to bylo žít celý život v chatrči uprostřed michiganských močálů, bez elektřiny a jakýchkoliv vymožeností moderní doby? Hlavní hrdinka Helena vám to přiblíží. Její matka byla totiž ve 14 letech unesena. Helena byla narozena v zajetí a držena mimo společnost, takže neznala nic jiného. Její život v močálu bylo to jediné, co znala. Její otec byl středobodem jejího vesmíru a byl jí i velkým vzorem.  Nikdy by ji nenapadlo na něj pohlížet jako na monstrum. O patnáct let později už má však jiný názor. Její otec je ozbrojený a na útěku a ona je jediná, kdo má vůbec nějakou šanci ho zastavit. V sázce teď není pouze její život, ale i život celé její rodiny...


"Já vám ale matčino jméno neprozradím. Protože toto není její příběh, ale můj."

Kniha Dcera krále močálů od nakladatelství Slovart mě zaujala svou anotací. Hned jsem věděla, že se bude jednat o zajímavý příběh. A také jsem se nemýlila. V příběhu se prolínají dvě dějové linie - současnost, kde Helena "loví" svého otce, a minulost, kde zase vzpomíná na své dětství, kdy vyrůstala v močálu. Každý jistě zná nějaký příběh o uneseném dítěti, kterému se po letech podařilo uprchnout svému vězniteli a vrátit se ke svým příbuzným. Nikdy jsem se však nesnažila nad tím zamyslet víc do hloubky, vcítit se do pocitů toho dítěte. Tedy až dokud se mi do rukou nedostala tato kniha. V tomto směru byl příběh velice zajímavý. Také se mi líbily popisy života v michiganské divočině. Tak podrobné a uvěřitelné, že jsem si říkala, že o tom autorka jistě něco ví. Není se čemu divit, vždyť Karen Dionne několik desítek let sama žila v oblasti Hořejšího poloostrova ve státě Michigan. Jediné, co mě trochu mrzí je to, že tam není víc napínavých pasáží ze současnosti, kdy je Helena na lovu. Někdy mi popisování vzpomínek přišlo až moc zdlouhavé, ale ve výsledku to knize neškodí. Pokud máte rádi thrillery a tak trochu jiné příběhy (jiné rozuměj netradiční náměty), tak se směle pusťte do čtení. Nebudete litovat. Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku.
Domča četbou povinná

Žádné komentáře:

Okomentovat