Recenze: Doupě

Název: Doupě

Autor: Jakuba Katalpa

Rok vydání v ČR: 2017

Nakladatelství: Host

Počet stran: 308

Tak jsem přečetla svou historicky první knihu ze žánru české současné beletrie. Už jste také četli Doupě?

"Měla pro sebe a pro Jiřího naplánovaný dlouhý život. Stáří trvající desetiletí."

Možná se ptáte, čím to je, že jsem zabrousila do české literatury, kterou běžně nečtu, a pokud pravidelně čtete můj blog, tak víte, že jsem to už mnohokrát zmiňovala. Díky Martiusákům jsem si mohla rozšířit své literární obzory, jelikož mi knihu Doupě poskytli jako recenzní výtisk. Na knize mě zaujala anotace a navíc díky tomu, že se odehrává v Praze, mi pasovala do čtenářské výzvy. Hlavní hrdinkou je důchodkyně Květa žijící ve velké vile. Po smrti svého manžela má pocit prázdnoty, kterou zoufale touží něčím zaplnit. A tak začne zařizovat pokoj ve sklepě, aby byl vhodný k obývání. Teď už jen musí do něj někoho polapit...

"Dívka v puntíkatých šatech, kterou v sobě navzdory stáří občas cítila, byla pryč."

Mezitím v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Chemoterapie nezabírá a její manžel se s tím nedokáže vyrovnat, ať dělá, co dělá. Anh Thi Hoang opouští rodný Vietnam a stěhuje se za dcerou a vnučkou do Prahy, aby byla blíže rodině a pomohla s chodem domácnosti a malých potravin. Takhle by se dal v kostce nastínit děj knihy. Pokud se chystáte si Doupě přečíst, připravte se na to, že vám zpočátku některé kapitoly nebudou vůbec dávat smysl, protože budou obsahovat jen jednu či dvě zdánlivě nic neříkající věty. Ten smysl přijde až později...

Jak se střídají pohledy jednotlivých postav, tak budete přemýšlet o jejich motivech, co je pohání k jejich činům. Vemte si například Květu - vdova, osamělá, odcizená od vlastní dcery. Je jasné, že po smrti svého muže má potřebu zase někoho opečovávat. Z novin všichni známe nějaký ten případ, kdy byl někdo vězněn ve sklepě, ale už jste se někdy pokusili do takové osoby vcítit? Jakuba Katalpa se nebojí nakousnout kontroverzní témata a dokonce má i odvahu nám je předložit v lidštější podobě. Takové, jaká je pro nás přijatelná. V knize jsou nakousnuta i témata vážného onemocnění, vyrovnávání se s nevyhnutelným, zoufalství, generační odcizení... Na co si jen vzpomenete. Zdá se vám to moc vážné? Ono to taky vážné je, ale o to tu právě jde. Vše je podáno čtivou a nenásilnou formou a konec přijde dříve, než se nadějete. A vy si budete jen říkat, že chcete více... Tímto bych chtěla poděkovat internetovému knihkupectví Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Domča četbou povinná