čtvrtek 25. února 2016

Recenze: Kázání ohně

Název: Kázání ohně
Originální název: The Fire Sermon
Autor: Francesca Haig
Rok vydání v ČR: 2016
Nakladatelství: YOLI
Počet stran: 384


A je to tady - moje první recenze na recenzní výtisk. Za tuto knihu bych chtěla poděkovat především internetovému knihkupectví Megaknihy.cz, které mi ji ochotně a rádo poskytlo. :)




"Snila ten nejnebezpečnější sen - sen o rovnosti."

Několik stovek let po atomovém výbuchu se lidská společnost i matka příroda změnily v nový, značně primitivní svět. Přestože už Zemi nehrozí nebezpečí radioaktivity ani nukleárního ohně, z neznámých příčin se lidé začnou rodit jen jako dvojčata. Prvorozené dítě, Alfa, je vždy perfektní. Nejen vzhledově, ale má i vynikající fyzickou kondici. Druhorozené dítě, Omega, má vždy nějaký handicap. I když mají Alfové a Omegové nerovné postavení, které vyvolává neustále boje,  spojuje je krutá skutečnost, kterou jsou poměry společnosti, ve které jsou nuceni žít. Pokud jeden z dvojice zemře, zemře i ten druhý. Cass je vzácný typ Omegy - věštkyně. Její alfské dvojče Zach má zase velkou moc v Radě. Cass se odváží snít ten nejnebezpečnější sen ze snů - sen o rovnosti mezi oběma skupinami. A právě kvůli tomu se dostane do hledáčku jak svého bratra, tak celé Rady i hnutí odporu Omegů.
"Vždycky jsem si myslela, že pro mě přijdou v noci."

Po knize Kázání ohně od Francescy Haigové jsem pokukovala už delší dobu a proto hned, jak se mi dostala pod ruku, jsem se pustila do čtení. Začátek knihy se jevil velmi slibně, pominu-li dlouhé popisné pasáže, kde se nic neděje a není tam zrovna přímá řeč. Nápad je přímo skvělý: lidstvu se po nukleární katastrofě rodí jen dvojčata - kluk a holka - Alfa a Omega - jeden silný a druhý s nějakým postižením. Jedny společnost vyzdvihuje, druhými opovrhuje. A hlavní hrdinka Cass to má obzvláště těžké, protože se sice narodila jako Omega, ale nemá žádnou na první pohled viditelnou deformitu. Je totiž věštkyně a jako taková nezapadá ani mezi Omegy, kteří by ji měli přijímat beze všeho. Kniha je zajímavým pojednáním o sourozenecké lásce. Má to však jeden háček - když zemře jeden, zemře i druhý.

Příběh je celý vyprávěn z pohledu Cass, ale ve třetí osobě, nikoli v první. Jak už jsem zmínila, kniha má vynikající nápad a tím pádem i velký potenciál, ale v tomto případě nebyl ani zdaleka naplněn tak, jak by naplněn být mohl. Aspoň dle mého názoru. Co mi tam však přišlo úplně navíc, byl romantický prvek. Působilo to na mě takovým dojmem, jako kdyby autorka napsala celou knížku bez lásky a pak jí její agent řekl: "Příběh je to sice dobrý, ale nikdo vám ho nevydá, pokud tam nedáte aspoň trochu lásky." A tak z toho vzniklo to, že Cass půlku knihy stráví na cestách s klukem, jehož zachránila, a pak se tam objeví věta "... sklonil se ke mně a políbil mě." Zcela bez nějakých předchozích náznaků romantického zalíbení. Když už tam nějaké náznaky jsou, tak velmi nepřímé. V příběhu se vyskytne též variace na milostný trojúhelník, ale dosti nepovedená podle mě. Zase bez jakýchkoli náznaků a pak věta: "Chytl mou tvář do dlaní a zadíval se na mě s urputností milence." Tato kniha spadá do žánru young adult a jako taková by měla cílit na mladší čtenáře. Proto mi formulace podobného ražení, jaké jsem zde uvedla, nepřijdou úplně vhodné pro knihu pro teenagery. Spíš bych si to dokázala představit v nějaké klasice typu Pýcha a předsudek. Takže abych to shrnula: myšlenka skvělá, vykreslení společnosti parádní, ale ta romantika pokulhává. Je tam prostě navíc, za mě by tam ani nemusela být. Také hloubka příběhu není taková, jaká by mohla být. Námět má tedy velký potenciál, ale nebyl naplněn. To však neznamená, že si nepřečtu pokračování. I přese všechno mě zajímá, jak se to bude vyvíjet dál. Díky, Megaknihy. :)

Domča četbou povinná

2 komentáře: